DomůWeb Jirky Khuna jaroslava.khunova ZAVINAC seznam.cz


 

Aplikaci informací této webové stránky podstupujete na vlastní riziko!

Nemoci zažívacího ústrojí

O trávení (Schippers 1999) říká: „Protože jsou morčata býložravci, mají poměrně dlouhou trávicí trubici. Během látkové výměny dochází k neustálé tvorbě a rozkladu látek. Trávení a dýchání jsou důležité v procesech, kdy jsou z uhlohydrátů, tuků, bílkovin a vody získávány potřebné stavební látky. Přijímaná potrava a látková přeměna v těle musí být v rovnováze. K tomu jsou důležité vitaminy a minerály. Tempo látkové přeměny určuje štítná žláza. Trávení začíná vlastně už v tlamičce. Potrava je rozkousána zuby a je smíchána se slinami. Pak potrava postupuje hltanem do žaludku, kde je za působení kyselých žaludečních šťáv dále zpracovávána. Po určité době se směr potravy dostane do dvanácterníku a pak postoupí do tenkého střeva, odkud se živiny dostanou do krevního oběhu.  Část směsi se mezitím dostane do slepého střeva, kde zůstane asi šest až dvanáct hodin. Zde se celulóza co možná nejvíce mění na živiny. Nakonec se výkaly, v podobě podlouhlých bobečků dostanou přes tlusté střevo a konečník ven z těla. Zároveň dochází také k vylučování moči přes ledviny a močový měchýř.“

Anatomii trávicího ústrojí u morčete domácího popisuje (Richardson 2000) na následujícím obrázku:

Anatomie trávicího ústrojí u morčete
Anatomie trávacího ústrojí. Zdroj: Richardson 2000

Jak již bylo uvedeno, morče má poměrně dlouhý trávicí trakt (asi 2,5 m), přičemž morče domácí má trávicí trubici o něco kratší než divoké. V porovnání s ostatními hlodavci, má velmi dlouhé tlusté střevo. To zaujímá až 60 % z celku střev. Stěna tlustého střeva je tenká a obsahuje malé váčky, pomocí nichž morče dokáže v tlustém střevě zadržet až 65% veškeré potravy, kterou má v jednu chvíli v těle. Celý proces trávení trvá od 5 hodin až po několik dní. Průměrná doba trávení je cca 13 – 30 hodin. Morče tráví jídlem většinu dne. Průměrná denní spotřeba vychází na cca 6 g krmiva na 100 g živé váhy morčete. Průměrná denní spotřeba vody na pití se pohybuje okolo 85 ml u dospělého morčete; toto množství je ovšem silně ovlivněno množstvím zelené potravy, kterou morčeti podáváme. (Richardson 2000).

Velice podstatná část trávení se odehrává ve slepém střevě, které je jen asi 15 cm dlouhé. Dochází zde totiž k trávení celulózy (vlákniny z rostlin) za pomoci bakterií přítomných ve střevě (střevní mikroflóry). Tento proces trvá 6 - 12 hodin. Jak píše (Altmann 2006): „Největší část trávení „probíhá“ ve slepém střevě. Trávení napomáhají určité druhy bakterií, které jsou důležitým zdrojem bílkovin a vitamínů. Bakterie mléčných kyselin jsou mimo jiné nepostradatelné pro trávení potravy bohaté na vlákninu a ve slepém střevě produkují vitaminy B a vitamín K, nezbytný mimo jiné pro srážlivost krve. Aby mohlo morče využít tyto důležité vitamíny a bílkoviny ze slepého střeva, dochází k jejich vyloučení ve formě „výměšků ze slepého střeva“, které se liší nejen složením, ale i barvou a konzistencí od normálního trusu. Jsou měkčí, mají světlejší hnědavou barvu a jsou potaženy lesklým „povlakem“. Většinou je morče ihned po vyloučení znovu pozře přímo u řitního otvoru. Mláďata požírají v prvních dnech života výměšky slepého střeva, které jsou pro ně životně důležité, od jiných morčat. Příjem tohoto zvláštního trusu je u morčat nejen normální, ale pro jejich život i bezpodmínečně nutný. Kdybyste jim v tom bránili déle než dva až tři týdny, zemřela by.“ Tento děj se odborně nazývá koprofágie a podle (Vítková 2006) ji morče může za den provést i 100 až 200 krát. Morčata jsou díky koprofagii schopna získat velké množství živin z jinak poměrně těžko stravitelné rostlinné potravy. (Becková 2008): „Při druhém průchodu střevem se optimálně zužitkuje již natrávená výživná kaše, tělo dostane bílkoviny a vitaminy - především vitaminy skupiny B a regeneruje se střevní flóra.“

Přerůstání zubů (malokluze)

Chrup morčete tvoří 20 zubů (zubní vzorec: 1013/1013). Skládá se z řezáku, třeňáků a stoliček. Morčata, jako i ostatní hlodavci nemají špičáky. Mezi řezáky a třeňáky se nachází mezera, které se odborně říká diastema. Stejně jako řezáky, tak i ostatní zuby morčat neustále dorůstají. Zuby, které v průběhu celého života dorůstají se i neustále obrušují. Tento typ zubů je označován jako hypsodontní (Vítková 2006, Vanderlip 2003). (Hájková 2005): „U některých druhů jsou hypsodontní pouze řezáky (potkan, myš, křeček, pískomil), u jiných celý chrup (morče, činčila, psoun, králík). K přerůstání dochází buď při nedostatku tvrdé potravy nebo vhodných předmětů ke hlodání, nebo také při špatném skusu, kdy na sebe díky deformacím čelistí zuby správně nenaléhají. Řezáky mají sklovinu pouze na přední straně, čímž je při obrušování zajištěn vznik velmi ostré hrany.“ Při nedostatečném obrušování začnou zuby přerůstat a zvíře začne mít problémy s přijímáním potravy. (Vítková 2006): „Horní třeňáky a stoličky často přerůstají směrem k tváři, kde poraňují sliznici tváří. Spodní zase směřují dovnitř a poškozují jazyk. Odhalit abnormality těchto zadních zubů je obtížné, na rozdíl od řezáků, kde je to zřejmé.“ Jak uvádí (Hájková 2005) je pro malokluzi typické, že po předložení potravy se k misce morče s chutí žene, ale nemůže žrát. Případně obtížně žvýká. Dalším charakteristickým znakem je slinění (morče má oslintanou srst kolem tlamičky, někdy až spodní části krku). Zvíře začíná hubnout a objevuje se průjem. Pokud by se včas neprovedla korekce zubů, dochází k rozvoji sekundárních komplikací (ketóze, lipidóze jater, selhání ledvin) s následným úhynem (Novotná 2010).

Malokluzi může zvěrolékař diagnostikovat na základě klinického vyšetření dutiny ústní pediatrickým laryngoskopem nebo otoskopem, případně rentgenologickým vyšetřením lebky a zubů (Novotná 2010). Úpravu řezáků provádí veterinář zpravidla bez anestezie, u abnormalit zadních zubů je narkóza nutná. (Hájková 2005) dodává: „Při korekci řezáků je důležité si uvědomit, že spodní řezáky jsou o polovinu až dvě třetiny delší než horní. Často dochází k omylu a zkrácení dolních řezáků, i když to není nutné. Zvířeti je tím pak zbytečně omezen až znemožněn příjem potravy.“ Zvířata, u kterých se malokluze již vyskytla, je třeba sledovat, zpravidla se totiž opakuje. Úpravu zubů je pak potřeba v určitých časových intervalech opakovat (v rozmezí 4 - 16 týdnů). Morčecímu pacientovi musí být během rekonvalescence věnována zvýšená péče ohledně správné skladby krmení, doporučuje se přidávání vitaminu C (15 – 25 mg/morče/den) ke zlepšení dásní a zpevnění závěsného aparátu zubů (Hájková 2005, Vítková 2006, Richardson 2000).

(Novotná 2010): „Příčiny vzniku malokluze jsou multifaktoriální. Na vzniku onemocnění se nejvíce uplatňuje nesprávný způsob a skladba krmiva, traumatické poranění čelistí a zubů, metabolické onemocnění (hypovitaminóza C, hypovitaminóza A, hypokalcémie, sekundární nutriční hyperparatyreóza), infekční onemocnění nebo neoplazie.“ Podle (Vítková 2006) příčinou špatného obrušování může být i genetická dispozice (rodiče s abnormalitami čelistí, zubů apod.), proto by se v rámci prevence nemělo na postižených jedincích chovat. Hlavní prevencí však zůstává optimální skladba krmiva, obohacená o tvrdý chléb, větvičky ovocných stromů na okus (vhodné jsou též bříza nebo vrba).


Traumatické postižení řezáků (zlomení zubu) má stejný praktický dopad jako nesprávné zkrácení zubů. Morče má problém přijímat potravu, proto po dobu, než řezáky dorostou, podáváme potravu strouhanou nebo v malých kouscích, přičemž je nutné dbát na dostatečný obsah vlákniny (Hájková 2005).

Průjem (Diarrhoea)

Trávení rostlinné potravy, která tvoří velký podíl v jídelníčku hlodavců, je složitější a náročnější ve srovnání s trávením potravy živočišného původu. Trávicí trakt hlodavců, kde hlavní roli hraje slepé střevo, je tomu náležitě přizpůsoben. Slepé střevo je velmi objemné a trávení rostlinné potravy v něm probíhá díky mikrobiální účasti. Rovnováha v této části trávení může být narušena mnoha faktory, výsledkem pak bývá pomnožení patogenních mikroorganismů, ale i přemnožení některých bakterií ve střevě přirozeně přítomných, v jejichž důsledku se objeví průjem. (Hájková 2005, Reece 1998)

Příznakem průjmu jsou dle (Altmann 2006) měkké, lepkavé, kašovité nebo vodnaté výkaly. Příčinou jsou nevhodná a nekvalitní strava, příliš rychlé změny v jídelníčku, infekce a zánět střev. (Schippers 1999) dodává: „Průjem může mít různé příčiny. U krátkodobého průjmu jde většinou o dietní chybu. Příliš mnoho krmení téhož druhu, příliš zeleného krmení nebo náhlý přechod z jednoho druhu krmení na druhý mohou způsobit průjem. Mezi časté příčiny průjmových onemocnění patří i léčba antibiotiky. Střevní mikroflóra je na jejich podání velmi citlivá. Antibiotika totiž neničí pouze bakterie způsobující onemocnění, proti kterému jsou podána, ale i přirozené střevní mikroorganismy. “

Jak uvádí (Richardson 2000) průjem je velmi závažným onemocněním morčat. Jelikož u morčat nedochází nikdy ke zvracení, vše co morče v rámci potravy přijme, musí projít celým zažívacím ústrojím. Příčinou průjmů bývají většinou dietní chyby. Pokud je příčina průjmu bakteriálního původu, je zapotřebí podrobit morče důkladnému veterinárnímu vyšetření. Mezi nejčastější onemocnění, které lze z pohledu bakteriálního s průjmem asociovat, patří: Salmonela a Pseudotuberkulóza.

Mezi příčiny průjmů způsobených nevhodným zkrmováním a změnou stravy podle (Richardson 2000) patří:

  1. Rostliny s projímavým účinkem - při požití většího množství rostlin s projímavým účinkem (v České republice se nejčastěji jedná o pampelišku). Řešení problému např. kombinace s rostlinami s opačným, tj. stavějícím účinkem, jako jsou např. listy ostružníku nebo šťovíku.

  2. Tráva - pokud morče čerstvě natrhanou trávu nepozře během několika hodin, je nezbytné tuto trávu vyhodit.

  3. Plesnivá a pomrzlá potrava - vede ke vzniku vředů a následně k průjmu. Jako prevenci je nezbytné důsledně zkontrolovat, zda-li se na potravě nevyskytuje plíseň, častokráte se jedná napříkld o spodní stranu listů. Stejně tak potravu z lednice je nezbytné nechat nejprve ohřát (ideálně přes noc) a teprve poté ji můžeme dát morčeti k snědku. Pokud už by morče takovouto potravu snědlo a začaly se projevovat příznaky průjmu, (Richardson 2000) doporučuje dočasně vysadit veškerou zelenou stranu a nahradit ji dostatečným množstvím vitaminu C. Jako alternativní metodu též doporučuje podat nemocnému morčeti exkrementy od zdravého jedince tak, aby došlo rychleji k obnově střevní mikroflóry.

  4. Náhlá změna stravování, kdy staré druhy krmení jsou jednorázově nahrazeny novými. Novou stravu je nezbytné podávat postupně v malých dávkách společně se původním druhem krmení a pomalu tento poměr měnit až po úplnou náhradu starého druhu.

Průjmy v důsledku dietní chyby mají častokráte lehčí průběh (trus bývá mazlavý a beztvarý). V takovém případě by chovatel měl morčeti podávat pouze seno a vodu (případně ještě zaručeně kvalitní granule s vysokým obsahem vlákniny) a udržovat ho v teple. (Becková, 2008) navíc doporučuje sušené borůvky a větvičky vrby jívy. Pokud bobečky nejsou do dvou dnů opět tuhé, nebo se průjem změní v akutní, návštěva veterináře nesmí být odkládána. (Hájková 2005, Becková 2008)

Enterotoxémie (průjem v důsledku léčby antibiotiky)

Mezi častou příčinu průjmového onemocnění patří i léčba antibiotiky. Střevní mikroflóra je na jejich podání velmi citlivá. (Tušlová 2010): „Hlavní účinek antibiotik se projeví v trávicím traktu, kde se normálně vyskytují většinou aerobní a grampozitivní mikroorganismy. Při aplikaci antibiotik dojde k vybití těchto „dobrých“ bakterií a následuje přemnožení klostridií a koliformních bakterií, kterým se utvořili vhodné podmínky a ty začnou produkovat nebezpečné toxiny a velmi rychle dojde k enterotoxémii a endotoxinovému šoku. …U morčat si při používání léků musíme počínat zvlášť opatrně, neboť léky, které se u ostatních zvířat s úspěchem používají, mohou být pro hlodavce i smrtelně nebezpečné. Obecně se dá říci, že špatně působí antibiotika, která účinkují na grampositivní bakterie, na což je třeba upozornit, protože se jedná o často používané léky. Je tedy nutné se vždy dívat na účinnou látku u daného léku.“
Všechna antibiotika mají negativní vliv na střevní flóru morčete. Některé druhy mohou mít pro morče fatální následky. Jak se uvádí na stránkách (Anonym c 2000), veškerá antibiotika penicilinové řady jsou pro morčata toxická! Amoxicillin (Clavamox) je často chybně předepisovaným lékem nezkušenými veterináři. Zdroj uvádí seznam léků, kterým bychom se měli vyhnout. Jsou to: amoxicillin (Clavamox), ampicilin, bacitracin, cefadroxil, cephalexin, cephalosporin, chlortetracyklin, cephazolin, clindamycin, dihydrostreptomycin, erytromycin, lincomycin, oxytetracyklin, penicilin a streptomycin.


Jak popisuje (Hájková 2005), neznamená to, že ostatní antibiotika jsou bez rizika: „Mohou být omezena svým toxickým působením na orgány (např. gentamycin při dlouhodobém podávání působí toxicky na ledviny), nebo se nesmí podávat rostoucím mláďatům (např. enrofloxacin).  Další nebezpečí je též v množství podaného léku. Musíme brát v úvahu kromě citlivosti na antibiotika též velikost zvířete.“


Toxiny, které jsou produkované přemnoženým Clostridium difficile, způsobují průjem (může být i krvavý) s následnou dehydrataci. Dalšími klinickými projevy jsou nechutenství, apatie a snížená teplota. Nezbytná je návštěva zvěrolékaře. (Vítková 2006) dále uvádí: „Důležité je zavodnění, nejlépe injekčně pod kůži, přímo do dutiny břišní. Není-li to možné, pak alespoň stříkačkou do tlamičky rozpuštěné instantní roztoky, které jsou komerčně vyráběné a dostupné u veterinářů. Dále je vhodné morče posílit výživnými látkami, protože samo není schopno si je doplnit. Doporučován je glukopur, vitamin C, Duphalyte, Promotor, Aminosol, Kombisol a další. Neméně důležitým krokem je podání probiotik na stabilizaci mikroflóry (např. bílý netučný jogurt s živou kulturou, Hylak forte, Lacidofil, Probican pasta, aj.). Někteří veterináři doporučují ještě aplikaci chloramfenikolu v dávce 50mg/kg 3 x denně, jež má likvidovat přerostlé klostrídie.“ S podáváním jogurtů s živou kulturou coby probiotika naopak nesouhlasí (Habartová, Šimšálková 2010) a to jednak proto, že obsahují laktózu, která u morčat naopak průjem může vyvolat, a jednak neobsahují podstatnou střevní bakterii Enterococcus faecium, tudíž nevěří v účinek. Probiotika doporučuje (Vítková 2006) podávat ještě pět dní po poslední dávce antibiotik.

Bakteriální záněty střev

Salmonelóza

Původcem salmonelózy u morčat jsou nejčastěji bakterie Salmonella typhimurium a Salmonella enteriditis. Kromě průjmu se může objevit i zánět spojivek, nechutenství, apatie. Salmonela zasahuje orgán slezinu, která se po napadení salmonelou výrazně zvětší a začíná pomalu odumírat. V některých případech dochází též k výraznému zvětšení jater. Salmonela je téměř vždy provázena chronickým úbytkem váhy a výrazným oslabením organismu morčete. (Richardson 2000)

(Hájková 2005): „Pro salmonelózu je typické, že je špatně léčitelná antibiotiky, před kterými se “skryje“ do buněk a zvíře se může stát asymptomatickým bacilonosičem. Proto veterinář podle uvážení někdy volí pouze dietu, podávání tekutin a probiotik.“

Radikální (Richardson 2000) popisuje, že pokud je u morčete Salmonelóza prokázána, doporučuje nemocné morče usmrtit a pokud možno i spálit tak, aby se nestalo i po své smrti potencionálním přenašečem nemoci na ostatní morčata nebo na člověka. V raném stádiu nemoci je nezbytné veškerá ostatní morčata striktně separovat a veškeré nádoby na krmení a pití důkladně vydezinfikovat. Jelikož morče se salmonelózou nejčastěji nakazí z krmení, je nezbytné veškeré krmení a seno zneškodnit tak, aby se salmonela nepřenesla i na další jedince.

Jak uvádí (Vítková 2006), průjem se vždy nemusí projevit. Salmonelóza je zoonózou přenosnou nejen na člověka, ale i z člověka na zvíře. Přenáší se trusem a kontaminovaným krmivem.

Pseudo-tuberkulóza

Pseudo-tuberkulózou, jejíž původce je Yersinia pseudotuberculosis, se morče opět nakazí prostřednictvím zasažené potravy. Primárním přenašečem jsou zde ptáci a hlodavci ve volné přírodě, kteří kontaminovali potravu, kterou následně morče pozřelo. Infekce začíná septikémií s horečkami. U morčat se pseudo-tuberkulóza vyskytuje ve dvou formách:

  1. Akutní forma – objevuje se septikémie a morče umírá během 48 hodin

  2. Chronická forma – u morčete se objevují ve větší míře průjem a úbytek na váze, hůře dýchá a častěji kašle. Morče zasažené chronickou formou většinou umírá během 3-4 týdnů od nakažení. Během této doby se morče stává přenašečem nemoci. Pokud by se samice nakazila pseudo-tuberkulózou během období, kdy je březí, pak budou mít nově narozená mláďata vysokou pravděpodobnost, že budou touto nemocí nakažena.

Dále (Richardson 2000) doporučuje stejně jako u salmonelózy usmrcení morčete jako jedinou správnou cestu. Průvodními znaky onemocnění jsou podle (Hájková 2005) průjem a hubnutí doprovázené horečkou. Léčení bývá bez úspěchu.

Tyzzerova nemoc

Pro toto bakteriální onemocnění je typický průjem, apatie a často rychlý úhyn. Jak udává (Alderton 2002), můžeme pozorovat nahrbení a zježenou srst. Postihuje většinou mladé jedince. Léčba onemocnění bývá obtížná.


(Hájková 2005): „Tyzzerova nemoc je způsobena pohyblivou sporulující intracelulární bakterií Clostridium piliforme (dříve Bacillus piliformis). K přenosu infekce dochází fekální kontaminací krmiva, předmětů nebo podestýlky. Nemocná zvířata hubnou, jsou dehydratovaná a mají vodnatý průjem. Stěna střeva je edematická a v proximálním kolonu dochází k lokálním nekrózám sliznice. Játra jsou zasažena fokální nekrózou a myokard je někdy postižen degenerativními změnami. Někdy však může zvíře uhynout, aniž se u něho tyto příznaky rozvinou. Jelikož se jedná o intracelulární bakterii, není možné ji prokázat rutinní kultivací. Diagnózu je možné potvrdit jedině patologicky. Léčba nebývá úspěšná.“

Jiné bakteriální záněty střev

(Hájková, 2005): "Onemocnění patogenními kmeny Escherichia coli se vyskytuje zejména u novorozených zvířat a odstávčat. Objevuje se horečka, zvýšené slinění, nadýmání a vodnatý průjem. Léčebně se podávají antibiotika.


Pseudomonas aeruginosa je ubikvitární. Jako příležitostný patogen se dostává do organismu s vodou, potravou, prachem atd. Má množství kmenů, které se liší patogenitou. Kromě zánětů střeva vyvolává i septikémie, záněty močového měchýře, uší, kůže nebo mléčné žlázy. Léčí se antibiotiky.
Campylobacter species způsobuje infekce tenkého střeva a střídavé, dlouhodobé průjmy odolávající terapii. "

Parazitární zánět střev

Parazitární záněty střev se projevují opět průjmy (někdy s krví) a hubnutím. Někdy může dojít až k výhřezu konečníku. Záleží na síle parazitární invaze, velké množství parazitů může střevo i ucpat. Jak popisuje (Hájková, 2005), u hlodavců se nejčastěji vyskytují kokcidie (Eimeria caviae), bičíkovci (Giardia duodenalis) a améby. Nalézt můžeme i tasemnice a několik druhů škrkavek a roupů.

Kokcidióza

Nejčastějším původcem parazitálního zánětu střev je kokcidie Eimeria caviae, která je jedinou kokcidií parazitující u morčat. Vývoj E. caviae probíhá v buňkách sliznice tlustého střeva, kde zachvacuje střevní stěny. Z nichž se pak, jak uvádí (Hofmannová, Pomajbíková 2011), do tráveniny uvolňují nezralé (nevysporulované) oocysty. Ty pak zrají vyloučené ven s trusem ve vnějším prostředí. Infekčními se stanou po 2 – 11 dnech. Kokcidióza se tudíž přenáší trusem. Postihuje především oslabená zvířata. U zdravých existuje určitá rezistence, morčata nejeví známky nemoci, ale onemocnění propuká při jejich oslabení. Parazitózu diagnostikuje zvěrolékař vyšetřením vzorku stolice. Kokcidióza je poměrně jednoduše léčitelná. Léčba spočívá v aplikaci rehydratačních roztoků, výživných a antiparazitárních látek. Důležitá jsou hygienická opatření: vše, s čím nemocné zvíře přišlo do styku, musí být důkladně vyčištěno a vydesinfikováno (Schippers 1999, Vítková 2006, Richardson 2000). (Vítková 2006) také doporučuje preventivně aplikovat přípravky proti kokcidióze (nejméně 2x ročně); dále pak i samicím před krytím (březím nepodávat), mláďatům v 1. týdnu života, zvířatům před výstavou. Vhodné je i použití přípravků zvyšujících odolnost trávicího traktu proti kokcidióze či bakteriálním onemocněním. Tyto přípravky jsou založeny na bázi organických kyselin a přidáním do vody ji okyselují, konzervují a stabilizují, tím je zabráněno rozvoji patogenních bakterií a plísní (např. přípravek Acidomidem).

Giardióza

Giardióza, nebo také někdy Lamblia (po českém objeviteli Lamblovi), je v poslední době spojována především s chronickými průjmy.  Giardie (Giardia intestinalis, Giardia caviae) je prvok s nízkou hostitelskou specifitou. (Hofmannová, Pomajbíková 2011): „Ne vždy je přítomnost giardií provázena klinickými příznaky. Klinické projevy závisí na celkovém zdravotním stavu hostitele, u morčat především na mikrobiální rovnováze v trávicím traktu. Giardie mohou být (většinou jako sekundární činitel) u morčete příčinou hubnutí, průjmů a následně až smrti oslabeného jedince.“ (Vítková 2006): „Bývá nalézána především na povrchu tenkého střeva, kde se uchycuje na epitelu. Tím omezuje správné vstřebávání živin (tuků a v nich rozpuštěných vitaminů, zinku - který je důležitý v procesech imunitního systému, atd.). Epitel střeva reaguje na parazita zkrácením a zesílením střevních klků, čímž se postupně vyvíjí malabsorpce, která se může projevit právě průjmem, hubnutím, sníženou odolností organismu díky narušené imunitě. Postižena bývají častěji mláďata a oslabení jedinci. Nejčastěji probíhá latentně, tzn. skrytě bez viditelných příznaků. Řadí se též mezi zoonózy (přenosné za určitých podmínek na člověka) a oportunní infekce (= doprovodná infekce, která zhoršuje celkový průběh a prognózu prvotního onemocnění). Patologický účinek giardií se zvyšuje při spolupůsobení s koronaviry, rotaviry, bakteriemi, kokcídiemi apod.“ Giardie se podobně jako kokcidie vylučují ve formě cyst trusem a kontaminují tak prostředí. Doba, za kterou se objeví dospělá stádia ve střevě, je 7 -21 dní od pozření cysty.

Potvrzení giardií opět provádí zvěrolékař vyšetřením vzorku stolice, ale jak popisuje (Vítková 2006), pro rozbor nestačí odebrat jeden vzorek, ale nejméně tři a to nejlépe během deseti dnů (nebo alespoň obden), protože cysty se neuvolňují pravidelně. Pokud jsou cysty v trusu morčete prokázány, léčba je prováděna na všech morčatech ve skupině bez ohledu na viditelné klinické příznaky. Cysty giardií jsou velmi odolné, přežívají ve vodě, půdě nebo například stěně boxu několik týdnů. V přenosu giardií může sehrát svou roli létající hmyz, který je schopný roznést infekci i po vzdálenějších ubikacích. (Vítková 2006) dále radí: „Důležité je provést nejprve mechanickou očistu (odstranit nalepený trus, nečistoty na stěnách výběhu), omýt a zdezinfikovat krmné misky, napáječky a předměty, které přicházejí do styku s morčaty. Teprve potom provést dezinfekci pomocí jodových a chlorových přípravků rozpuštěných v teplé vodě (nad 65°C). Prognóza je při správně provedené léčbě a asanaci prostředí velmi dobrá, samozřejmě za předpokladu, že hygienickými opatřeními v kombinaci s plnohodnotnou výživou zabráníme recidivám.“

Zácpa (Obstipace)

Jako opak průjmu může být chápána zácpa. Jak se zmiňuje (Altmann 2006): „Jestliže morče nevylučuje žádný trus, může to souviset s nedostatkem pohybu, potravou s nízkým obsahem vlákniny nebo nedostatkem vody“. (Hůlková 2008) v takovém případě doporučuje: „Při zácpě se snažíme zajistit dostatek tekutin, můžeme se pokusit podat buď do krmiva nebo přímo do tlamy čajovou lžičku rostlinného oleje nebo Lactulózy.“ (Behrend, Skogstad 2006) zase radí vysadit zrní, podávat salátovou okurku a meloun, k tomu třikrát denně podat do tlamičky stříkačkou 1 polévkovou lžíci šťávy z kyselého zelí. Příznivě působí i šťovík, kopřivové seno nebo pampelišky. (Altmann 2006) ve své knize varuje: „Přetrvává-li zácpa déle než 24 hodin nebo bude-li zvíře navíc působit vysíleně musíte k veterináři.“

Nadmutí (Tympanie)

Tympanie je velice závažným problémem, kdy v žaludku a ve střevech dochází k nadměrnému tvoření plynu, které vede k bolestivému zvětšení břicha. Nadmutí vzniká v důsledku podání většího množství mokré či zapařené trávy, jetele, vojtěšky, brukvovitých rostlin (zvláště některých druhů zelí, kedluben apod.) nebo při náhlé změně krmné dávky. Opatrně musíme i s podáváním čerstvé jarní trávy, která obsahuje velké množství bílkovin. Zvířata s tympanií leží, nedokáží chodit a ani se postavit na nohy, jsou apatická, mají napjaté bříško a zrychleně dýchají. Poklepáním na břicho můžeme slyšet dutý zvuk. Tympanie je pro morčata velmi bolestivý stav, nutné je co nejdříve (nejlépe ihned) navštívit veterináře, ale i tak je prognóza nejistá. Jak uvádí (Altmann 2006): „Tvorba plynů ve střevě může být pro morčata životu nebezpečná, protože rychle dochází k vyboulení bránice, která pak svírá srdce a plíce. Hrozí udušení nebo zástava srdce“. Pokud se morče uzdraví, je potřeba dodržovat dietu a několik prvních dní podávat pouze kvalitní seno a vodu. Až se zvíře zotaví, přecházíme opatrně na původní stravu (Schippers 1999, Vítková 2006, Richardson 2000, Michlíčková, Křížová 2008, Zelenková 2007).

(Habartová, Šimšálková 2010) důsledně varují, před podáváním „zeleného“ (ale platí to i pro ovoce a zeleninu), pokud má morče blíže nespecifikované trávící obtíže – jednalo-li by se o nadmutí, problém by se jen zhoršil.

K terapii (Hájková 2005) uvádí: „Nadmutí je stav velmi vážný. Hrozí šok, kolaps nebo ruptura žaludku. Vyžaduje rychlý zásah veterináře - dekompresi, aplikaci látek snižujících povrchové napětí (simeticon, dimeticon), odstranění příčiny, podpůrnou terapii (rehydratace, ATB, kyslík)“. (Vítková 2006) dále konkrétněji pokračuje: „Z přípravků se využívá Pretympan, 1 čajová lžička smíchána s vodou. Do 10 - 20 minut by mělo nastat mírné zlepšení. Dále spasmolytika: Buscopan - 0,2 ml pod kůži nebo rozdrtit tabletu do 1,5 ml vody a No-spa, která působí i proti bolesti. Dávku lze za 6 - 12 hodin zopakovat.“

Nechutenství (Anorexie)

Nepřijímání potravy znamená pro morče velice závažný zdravotní problém, který nezřídka kdy končí úhynem (mnohdy velmi rychlým). (Vítková 2006) popisuje, v čem spočívá závažnost situace: „Morčata patří mezi býložravé savce, kteří přijímají potravu téměř celodenně, díky tomu je v průběhu celého trávicího traktu neustále přítomna zažitina. U anorektických morčat dochází k postupnému vyprazdňování zažívadel a tím k navození nepřirozeného stavu prázdného žaludku a střev. To přispívá k pomnožení patogenní střevní mikroflóry, ke snížení pohyblivosti střev a tím k hromadění plynů a zbytků zažitiny. Navíc chybí zdroj energie z potravy a organismus na toto reaguje uvolňováním tukových zásob z podkožních depozit s následným shromažďováním v játrech, kde dochází k přeměně na energii. Přemíra tuku v játrech ovšem způsobí jejich ztučnění (steatózu) a tím se omezuje jejich funkce. Nastává stav velmi podobný toxémii březích samic. Morčeti je díky těmto procesům neustále hůře a hůře, potravu odmítá stále urputněji, tím chybí mnohem více energie a reakcí je další přesun tuků a vzniká bludný kruh, ze kterého není úniku a morče umírá na ketózu a jaterní selhání. Přísun tuku do jater se může objevit již po 16 - 24 hodinovém lačnění.“

Samotné nechutenství nemusí být nutně vyvoláno jiným onemocněním, ale třeba jen pouhým stresem, změnou v krmné směsi, pooperačním stavem, přehřátím, nedostatkem vody apod. Nejčastější příčinou nechutenství onemocnění ovšem bývá. Může ho zapříčinit například podání antibiotik, metabolické poruchy, nedostatek vitaminu C nebo selhání některého z orgánů. Morče trpící závažnější formou onemocnění dutiny ústní také často nemůže přijímat potravu, ale jeví o ni zájem (jde se podívat, očichá ji). V případě, že morče samo nezačne velmi brzy jíst, je nezbytné navštívit zvěrolékaře (otálet s návštěvou se nevyplácí) a začít uměle dokrmovat, zejména stravou bohatou na vlákninu (aby se zabránilo nepřemnožení patogenní mikroflóry ve střevě).

Krmíme injekční stříkačkou bez jehly, kterou vkládáme do diastema (zubní mezery). Jak doporučuje (Vítková 2006), je vhodnější krmení s tužší konzistencí, neboť tak je menší riziko, že vnikne do dýchacích cest než u tekutějšího (vdechnutí krmiva i léčiv může způsobit zánět plic). Autorka doporučuje podávat krmení v intervalu 6 - 8 hodin. Doporučovaná dávka dokrmu je udávána 6 g na 100 g váhy morčete, ale ne vždy je schopno udávané množství potravy skutečně pozřít.

Morčeti můžeme podávat speciální umělou výživou, např. v ČR dostupné RodiCare Instant (tzv. „tekuté seno“), poskytující morčeti všechny potřebné živiny. Doporučované je rovněž dokrmování zeleninovou výživou pro nejmenší děti např. typu „první karotka“ (výživa nesmí obsahovat luštěniny, brambory a samozřejmě ani maso). Rozmixovat zeleninu můžeme sami, vhodné druhy jsou např. mrkev, okurka, paprika, řepa. (Vítková 2006) dále doporučuje podávat i rozmixované ovoce jako jablko, hrušku, banán, ad., ale i rozmělněné granule pro morčata. Vše je možno doplnit glukopurem, čajem, ovocnou či zeleninovou šťávou. Jak poukazuje, důležité je nezapomenout na vitamin C a do krmných směsí ho přidávat (50 – 100 mg na morče, 1 - 2 denně).

Jiný pohled na věc je ten, že by bylo vhodnější místo ovoce podávat spíše jen zeleninu. (Habartová, Šimšálková 2010) doporučují i použití dětské instantní Osmizrnné nemléčné kaše (od Nestlé). „Místo vody lze na přípravu kaše na dokrmení použít rovněž rehydratační roztok Kulíšek, který lze koupit v lékárně, nebo roztok Bio Lapisu či fenyklový čaj. Dokrmujeme každé 2-3 hodiny.“ Autorky rovněž poukazují na vhodnost mít, pro všechny případy, alespoň 1 sáček instantního sena RodiCare Instant doma.

Důležitý je i příjem tekutin, pokud morče nepije, tak mu tekutiny dáváme opět stříkačkou do úst. Kromě vody jsou vhodné ovocné a zeleninové šťávy, fenyklový čaj, nebo speciální rehydratační roztoky (např. Rehyvet). Zvěrolékař může rehydrataci provést i injekčně, zároveň může léčbu podpořit podáním prostředků např. podporujících lepší motilitu střeva a stimulujících chuť (vitamin B12). Příčinou nechutenství může být i bolestivý stav, pak je na místě použití analgetik. Jak (Vítková 2006) dodává: „V případě, že morčátko i po 24 hodinovém snažení odmítá přijímat potravu, šance na přežití jsou minimální. Protože anorexie je tak obtížně léčitelná, je velmi důležité začít s řešením co nejdříve, a sice ve fázi, kdy morče ještě potravu částečně přijímá“.

Anatomie trávicího ústrojí u morčete
RodiCare Instant "tekuté seno". Zdroj: Jaroslava Khunová


Copyright © 2012 Kontaktujte mě
All rights reserved
Hodinová asistentka | Blog Jiřího Khuna