DomůWeb Jirky Khuna jaroslava.khunova ZAVINAC seznam.cz


 

Aplikaci informací této webové stránky podstupujete na vlastní riziko!

Nemoci vylučovacího a rozmnožovacího ústrojí

Vylučovací systém morčat nejčastěji postihují problémy s usazováním močových kamenů, objevují se záněty (různých typů, často v souvislosti s infekcí) a selhávání ledvin.  Příznaky, které nás na onemocnění upozorňují, uvádí (Vítková 2006): „Prvním signálem onemocnění bývají změny charakteru moči (zápach, množství, barva, příměs krve, aj.), bolestivé a časté močení, vlhká srst a časté olizování u vyústění močové trubice, nadměrné pití (více jak 100ml/kg/den).“

Ledvinové a močové kameny

Výskyt močových a ledvinových kamenů bývá spjat s vyšším obsahem vápníku v moči a krvi, ale také s nižším objemem moči. Nejlepší a nejjednodušší prevencí tvorby kamenů je zajistit morčeti dostatečné množství tekutin. Náchylnější k onemocnění bývají samice starší tří let, které často mívají i problémy se záněty močového měchýře. Bakterie (např. Streptococcus pyogenes), které způsobují záněty močového měchýře, slouží jako „jádro“, na kterém se usazuje vápník a tak vzniká kamínek (naprostá většina všech kamínků obsahuje vápník v podobě kalciumoxalátu). Jak dále popisuje (Vítková 2006): „Velmi malé kameny často vycházejí přímo močovým ústrojím z těla, aniž by vyvolávaly nějaké symptomy. Ostatní kameny mohou uvíznout v močovodech, močové trubici. Moč, které se tak uzavře cesta vpřed, odtéká zpět do ledvin, resp. močového měchýře, kde se uchovává až do chvíle, než může být z těla vypuzena močením přes močovou trubici. …Vše bývá doprovázeno silnými bolestmi a často prvním náznakem potíží je přítomnost krve v moči.“ Jako další možné příznaky autorka uvádí časté močení (někdy po kapkách), zápach morčete po moči, vlhké bříško v blízkosti vyústění močové trubice. (Vítková 2006, Richardson 2000, Hájková 2006, Habartová, Šimšálková 2010)

Diagnóza se stanovuje orientačně na základě příznaků, přesně pak na základě rentgenového nebo sonografického vyšetření a samozřejmě vyšetřením moči. Terapie spočívá prvotně v dekompresi močového měchýře - uvolněním neprůchodnosti cest proplachem tekutinou. Někdy je ale nutný i chirurgický zákrok. Podávají se antibiotika (trimetoprim v kombinaci se sulfonamidy) a případně analgetika. Často se setkáváme s recidivou onemocnění. (Vítková 2006)

(Habartová, Šimšálková 2010) doporučují dát si pozor na solné a vápníkové kameny, které se někdy morčatům podávají jako potravní doplněk. Obsahují totiž nadměrné množství soli a vápníku a mohou tak způsobit vznik ledvinových a močových kamenů; autorky radí: „Pokud si všimneme, že kámen nápadně rychle ubývá (morče ho může lízat či hlodat z nudy), tak ho morčeti nabízíme jenom příležitostně.“

Záněty močových cest

K zánětům močových cest bývají mnohem náchylnější samice, což je dáno jejich podstatně kratší močovou trubicí (oproti samcům) a tedy snazší cestě infekce do močových cest. Dále jsou k onemocnění vnímavější morčata s nižší frekvenci močení (v moči se mohou množit bakterie). Zánět může postihnout nejen močový měchýř nebo močovou trubici, ale i ledviny. Příznaky poukazující na onemocnění jsou: krev v moči, vlhké bříško v blízkosti vyústění močové trubice, problém s močením. V léčbě se používají antibiotika (s bakteriostatickým nebo baktericidním účinkem). Někdy zvíře uhyne, aniž by majitel zpozoroval příznaky onemocnění. Bývá to v důsledku selhání ledvin (akutní nebo chronická forma). Akutní selhání ledvin může mít příčinu v těžkém zánětu ledvin, neprůchodnosti močových cest, ale také v otravě. Hlavní příčinou úhynů v souvislosti s ledvinovým onemocněním je chronické selhání ledvin. Zrádnost onemocnění tkví v tom, že symptomy mohou být velmi rozmanité a často nejasné. Selhání ledvin mívá spojitost s postižením srdce (Vítková 2006, Richardson 2000, Hájková 2006).

Toxémie (ketóza) březích samic

Toxémií (ketózou) rozumíme metabolickou poruchu, která se u samic projeví nejčastěji 2 týdny před porodem až 1 týden po porodu. Postihuje zejména obézní samice nebo ty, které delší dobu hladověly. Častěji se vyskytuje také u prvorodiček. Toxémie se projeví náhle, během 24 hodin dostavuje apatie. Ve většině případů bohužel končí úhynem samice a to mezi 2 - 5 dnem od prvních příznaků onemocnění. Mezi tyto příznaky patří: apatie, nechutenství, potrácení, později zrychlené dýchání, křeče a průjem. Moč a dech morčete bývá cítit po acetonu.

Každé nechutenství či hubnutí ke konci březosti musíme bedlivě hlídat. Protože jak popisuje (Vítková 2006): „Při hubnutí se resorbuje podkožní tuk, který je krví přemisťován ve formě mastných kyselin do jater, kde probíhá jejich přeměna na energii a také na ketolátky, které se opět přes krevní oběh dostávají do moči, vydechovaného vzduchu, výkalů, jež jsou poté charakterizované nasládlým zápachem. Játra, která jsou postižená ztučněním (steatózou) u obézních zvířat nezvládnou nápor, začnou postupně selhávat ve svých funkcích (zpracovávání živin, detoxikace a neutralizace toxinů a léků, produkce srážlivých faktorů, atd.). Navíc přítomnost tuku spojená s kompresí cévního zásobení jater březí dělohou vede ke sníženému přísunu kyslíku k jaterním buňkám, které odumírají. Úbytek buněk schopných pracovat stav velmi zhoršuje, v organismu zůstávají toxické látky, které pronikají přes krevní systém do většiny orgánů včetně mozku (křeče, kóma, smrt).“ V důsledku absence tráveniny ve střevě dochází k přemnožení patogenních klostridií v zažívacím traktu, ty produkují toxiny vyvolávající průjem.

Ketóza se dá rychle prokázat vyšetřením moči pomocí diagnostických papírků. Léčba spočívá v dodání tekutin a energie. Rehydrataci je nejlépe provést injekčně, energii pak doplnit podáváním 5% glukózy. Pro léčbu je důležité držet zvíře v teple. (Vítková 2006, Hájková 2005, Anonym b. 2002, Richardson 2000)

 (Vítková 2006) navrhuje léčbu doplnit antibiotiky (kvůli infekci) v kombinaci probiotiky (např. Probican pastu, Hylak forte), prokinetiky (pro podporu peristaltiky střev). Autorka uvádí, že někdy se stav samice může zlepšit ukončením březosti – vyvoláním porodu nebo císařským řezem. Což na druhou stranu opět představuje riziko, protože v tomto stavu je jakýkoli chirurgický zákrok nebezpečný.

Ketóze můžeme do jisté předcházet omezením vysokoenergetické potravy během posledních týdnů březosti. Nejlepší prevencí je důsledně dbát, aby samice nebyla příliš obézní.

Nadváhu je neméně důležité hlídat i u samců, neboť i samce (stejně tak jako nebřezí samici) může postihnout kolaps (ketóza) s podobným mechanizmem jako má ketóza březích samic. V důsledku nadbytečného příjmu energie (především tuků a cukrů) dojde k jejímu ukládání v těle. Tuk se nejdříve ukládá v podkoží, ale později i v orgánech včetně jater. Jak popisuje (Vítková 2006): „Dochází k jejich ztučnění a tím se významně zhoršuje jejich funkce, což může vést k náhlým úhynům bez jakýchkoliv příznaků předchozího onemocnění.“ Autorka doporučuje udržovat váhu okolo 900 g u samiček a okolo 1200 g u samečků. Je ovšem pravda, že někteří příslušníci ušlechtilých plemen mají hmotnost podstatně vyšší, aniž by byli obézní. Podle (Velenská 2009) je příznakem obezity přehnaně vyvinutý krční lalok a těžkopádný pohyb.

Ovariální cysty

Ovariální cysty se nejčastěji projevují u samiček mezi 2. a 4. rokem. Jak uvádí (Hájková 2006), určitý stupeň cyst se nachází až u 3/4 samic ve věku 2-5 let. (Jekl V. ml., Havlínová E., Kohout P., Knotek Z. 2004) poukazují na souvislost, že výskyt ovariálních cyst je poměrně častý u starších samic, které nerodily před 8. – 10. měsícem věku, autoři o cystách uvádějí: „Jedná se o unilaterální nebo častěji bilaterální cystické měchýřovité útvary vyplněné čirou tekutinou. Etiologie a patogeneze výskytu těchto cyst je doposud málo známá. S největší pravděpodobností se jedná o poruchu epiteliálních iontových pump.“ Velikost cyst se pohybuje v rozmezí 0,5 - 7 cm. Cysty se s přibývajícím věkem zvětšují. (Vítková 2006): Postižené bývají často oba vaječníky, jestliže se cysta objevuje jen na jednom z nich, bývá to zpravidla ten pravý. Současně s cystami můžeme velmi často pozorovat nádory dělohy (leiomyomy).“ Onemocnění se projevuje poklesem plodnosti, ztrátou srsti (symetrické lysiny), někdy samice též trpí anorexií a jsou výrazně apatické.

Někdy lze cysty nahmatat přes bříško, spolehlivou diagnostickou metodou je pak sonografie. Možnosti léčby popisuje (Vítková 2006):Terapií první volby je vyjmutí vaječníků a dělohy (ovariohysterektomie). V případě, že chceme zachovat plodnost samice, můžeme se pokusit o medikamentózní hormonální léčbu, která spočívá v aplikaci humánního choriového gonadotropinu - hCG (př. Pregnyl).“ Ale hormonální léčba sebou nese podstatné riziko recidiv.

Impakce

Morčata mají v oblasti zadečku anální váček tzv. sinus paranalis (duté, oválné tělísko velikosti hrachu nacházející se po stranách análního kanálu), kde se hromadí sekret aromatických žláz, které zde ústí. Hlavně u starších samečků se zde může hromadit trus (Altmann 2006). Jak popisuje (Vítková 2006): „ Tento nahromaděný obsah je nutno vybavit, a to nejdříve zvlhčením vlažnou vodou (u zatvrdlého obsahu) a poté vyjmutím mírným tlakem do papírového kapesníku, buničiny atd. Impakce se objevuje u starších, nemocných morčat nebo zvířat, která neprovádí dostatečně koprofágii.“


Copyright © 2012 Kontaktujte mě
All rights reserved
Hodinová asistentka | Blog Jiřího Khuna