DomůWeb Jirky Khuna jaroslava.khunova ZAVINAC seznam.cz


 

Aplikaci informací této webové stránky podstupujete na vlastní riziko!

Nemoci kůže

Vnější paraziti

Parazitární onemocnění jsou často spojena se silným svěděním a prořídnutím srsti, zpravidla v oblasti hřbetu. Nejrozšířenější parazitární dermatitidou u morčat je svrab. Tito drobní roztoči dokáží v poměrně krátké době zamořit celý chov (Velenská 2007).

Svrab

Svrab je u morčete způsoben vnějším parazitem zvaným Trixacarus caviae. Tento roztoč je mikroskopický organismus, který žije ve svrchních vrstvách pokožky morčete (Anonym a 2008). (Zelenková 2007) k tomu dodává: „Samičky si zde hloubí chodby a kladou vajíčka, živí se kožními šupinkami, mazem, nečistotami na povrchu těla. Projevuje se urputným drbáním až do krve.“  (Anonym a 2008) poukazuje, že jsou známy i případy kdy obvyklé drbání a vypadávání srsti, morče mající svrab vůbec nevykazovalo. Pokud se svrab neobjeví a není léčen včas, může dojít až k velkému zbídačení morčete, případně i k jeho smrti. Zmíněné příznaky jsou často doprovázeny divokým běháním dokola s příznaky připomínajícími křeče.  Podle (Schippers 1999) podléhají tomuto onemocnění často březí samičky, které pak mohou potratit. Onemocnění také může být doprovázeno nechutenstvím s následným vyhubnutím zvířete. (Birmelin 2008) uvádí, že v souvislosti se silným napadením tímto parazitem se mezi odborníky diskutuje o oslabeném imunitním systému.

Diagnózu stanovuje veterinární lékař na základě mikroskopického rozboru vzorku seškrábnutého z kůže zvířete. Proti svrabu naštěstí existuje řada účinných léků. (Vítková 2006) uvádí hned několik možných léčebných postupů:

  • Ivermectin (přípravky Ivomec, Noromectin) aplikace podkožně, za 7 - 10 dní zopakovat; postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3 ošetření

  • Doramectin (Dectomax) aplikace podkožně, za 7 - 10 dní zopakovat; postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3 ošetření

  • Selamectin (Stronghold) 0,1 ml 6% pro štěňata a koťata nakapat na kůži za krk

(Zelenková 2007) doporučuje: „Osvědčený je Ivomec, který se aplikuje injekčně po 10 dnech a zopakuje se 2-3x. Ale pozor! Nesmí se dávat březím a kojícím samicím! U nich se mi osvědčila koupel (pozor na oči, nos a uši!) v Neostomosanu ředěném v poměru 1:400. Nechá se působit asi 10min a poté se důkladně opláchne. Toto opakujeme 2x týdně po dobu 2-3 týdnů.“ 

Jak (Hůlková 2008) dodává, ke svrabu morče často přijde z podestýlky, sena nebo z výběhu venku. Časté jsou případy, kdy si morče svrab přinese již ze zverimexu či od jiného chovatele. Zdroj dále poukazuje na vhodnost nahrazení dřevité podestýlky bílou papírovou buničinou. To je důležité hlavně u zvířat se strupy, aby nedošlo k infekci ran. Alternativou je použití podestýlky Asan či případně jednorázové podložky pod miminka.

Svrab se může u morčat vyskytovat i v uchu, i když toto onemocnění je typické spíše pro králíky. Jeho původcem je Psoroptes cuniculi (zasahuje zvukovod, ušní boltec), případně Notoedres cati (zasahuje ušní boltec, hlavu). Nemocná zvířata pravidelně třesou hlavičkou a škrábou se v ouškách. Na ušních boltcích jsou viditelné žlutohnědé stroupky. Při léčbě se požívají stejné přípravky jako při svrabu vyvolaného Trixacarus caviae(označovaného též jako svrab Sarkoptový) doplněné o ušní kapky, případně o zásyp proti roztočům. Kapky jako např. Chronicin, které snižují svědivost a likvidují zánět, se kapou 3 x denně (Vítková 2004, Schippers 1999).

„U většiny druhů svrabu morčat není třeba se obávat přenosu na člověka. “ (Michlíčková, Křížová 2008)

Všenky

Všenky u morčat mají dva nejčastější původce: Gliricola porcemi a Gyropus ovalis (Anonym b 2002). Dle (Anonym a 2008) jsou všenky malinký, bezkřídlý, zploštělý hmyz žijící v srsti morčete. Všenky okusují morčeti kůži a živí se tekutinou, která je vylučována přes povrch poranění, které svým útokem sami vytvoří. Onemocnění je často spojeno s nadměrným svěděním, které může vést k sebepoškozování s následnou bakteriální infekcí. Všenky dosahují délky 1- 2 mm, mají žlutobílou barvu, jsou viditelné i pouhým okem. Kromě pohybujících se parazitů pozorujeme i nehybnou formu v podobě vajíček přichycených na jednotlivé chlupy. Spatřujeme je jako černé nebo bílé flíčky v srsti morčete. Vyskytují se hlavně v oblasti krku, uší a dutiny břišní (Richardson 2000, Anonym a 2008).

(Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004) doporučuje pro zjištění přítomnosti všenek použít cca 5 cm průhlednou lepicí pásku, kterou přitlačíme na srst morčete (ideálně v okolí uší) – při rozsáhlé invazi se na tuto pásku všenky nalepí. Jako léčebné řešení navrhuje provést u všech zvířat v chovu některou z následujících možností:

  • Ivermectin (přípravek Ivomec, Noromectin), nebo doramectin (Dectomax) – oba se aplikují podkožně, případně se potírá zevní část ušního boltce, za 7 - 10 dní se léčba zopakuje.

  • Fipronil (Frontline) - jednorázový postřik.

  • Z dalších přípravků, lze použít: Biokill (účinná látka permethrin) - jednorázový postřik, Advantage (účinná látka imidacloprid) - jednorázový postřik, Stronghold (účinná látka selamectin) - doba účinku 1 měsíc, Arpalit neo, Petosan, Kadox atd. Případně také koupele v amirazu (přípravky Tactic, Ectodex) – ředěný 2 ml na 1 l vody se zopakováním po 10 dnech.

Důležitým opatřením je dezinfekce ubikace a jejího vybavení např. růžovým roztokem hypermanganu, nebo chlorovými přípravky (Savo), případně můžeme vystříkat Jacutinem, Biokillem,… (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004). Při postřiku přípravkem jako je např. Frontline nebo Arpelitem musíme dát velký pozor, abychom nezasáhli oči ani čenich. Můžeme si také prostředek nejdříve nastříkat do dlaně a pak rukou zlehka projedeme srstí zvířete. (Velenská 2009)

(Michlíčková, Křížová 2008) „Důležité upozornění při odvšivování 1% Arpalitem:

  • POZOR na záměnu s 5% Arpalitem!

  • Morče nesmí být březí. Může dojít k poškození plodu či potratu apod.

  • Morče musí být, kvůli škodlivým výparům, umístěno ve vzdušné ubikaci. Tzn. např. při ploše 0,50 m² nesmí plné stěny přesáhnout výšku 30 cm. Ideální je klec s mělkým dnem. Z téhož důvodu nedávejte do ubikace budku!“

Roztoči (Cheyletiella parasitovorax, Chirodiscoides caviae)

Roztoči v srsti často nevedou k žádným velkým klinickým problémům, i když je jimi morče doslova zamořeno (Richardson 2000).


Cheyletiella parasitovoraxneboli též dravčík je parazit vyskytující je hlavně v chovech s větším počtem zvířat, kde postihuje především mláďata a je přenosný též na člověka. Na kůži způsobuje načervenalé svědivé pupínky a skvrny. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004): „Žije na povrchu kůže a živí se tkáňovým mokem. Rychlý pohyb a žlutošedá barva jim dala i název „walking dandruff“ - pochodující lupy. Napadení se projevuje zvýšenou tvorbou šupin na krku, hřbetu, při rozhrnutí srsti podél páteře pozorujeme množství lupů ulpívajících na srsti, stroupky se začervenalou kůží, slepenou srstí, vše doprovázeno silným svěděním“.


Roztoči rodu Chirodiscoides caviae jsou 0,5 mm velcí vnější parazité bílé barvy. V kožíšku vypadají jako jemný moučný posyp. (Michlíčková, Křížová 2008): „Při bližším zkoumání je možné velmi dobře zaznamenat pohyb roztočů a jejich prolézání srstí. Jejich škodlivý účinek na zvíře, konkrétně na srst, nebývá příliš velký, avšak snižují kvalitu srsti a zbytečně zvíře zneklidňují. Trvalý přenos na člověka nehrozí. Parazitují pouze na morčatech.“

Diagnostika se provádí pod mikroskopem z lepící pásky. (Richardson 2000) doporučuje použít lepící pásku Vapona (obsahující dichlorvos). Léčba: účinkují stejné přípravky, které se používají při hubení všenek.


(Michlíčková, Křížová 2008) dodává: „Biokill není příliš účinný, patrně proto, že obsahuje jako účinnou látku pyretridy, které nejlépe účinkují v nižších teplotách, kdežto morčecí chov je umístěn v teplotě 22 - 25 °C. Naprosto spolehlivě však účinkuje Kadox spray.“

Trombiculóza, Blechy, Klíšťata

Morčata jsou někdy pokládána za zvířata, která mají blechy, klíšťata či jiné malé cizopasníky; k tomuto ovšem dochází v domácích chovech jen velmi výjimečně (Alderton 2002). S trombikulózou (můžeme pozorovat larvy - malé růžové kuličky, přichycené v místech se slabou kůží např. okolo uší kde sají krev) a klíšťaty se prakticky můžeme setkat jen u zvířat chovaných ve venkovních výbězích, případně u zvířat krmených zeleným krmivem.


Opatřením proti blechám a trombiculóze (Neotrombicula autumnalis) může být použití Biokillu, Arpalitu, Frontlinu, případně pokapání ivermectinem.


(Richardson 2000) varuje před používáním spreje Nuvan Top (obsahující dichlorvos). Tento sprej, určený pro psy a kočky, obsahuje látky pro morčata toxické. Pokud by přeci jen byl Nuvan Top podán, je zapotřebí dle autora podat intraperitoneálně (ip.) atropin síry (0,1mg/kg), která v tomto případě funguje jako protijed.


Při zbavování klíšťat používáme nejlépe jodový prostředek, kterým klíště zakapeme a teprve potom opatrně vyndáme, následně místo ještě vydesinfikujeme.

Nemoci kůže bakteriálního původu

Bakteriální napadení kůže se častokrát objevuje sekundárně po poranění. Onemocnění bývá svědivé, příznaky mohou být zaměnitelné s parazitálním onemocněním. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004) dodává: „změny nezmizí ani po antiparazitární léčbě, kůže je zarudlá, může šupinatět, tvoří se stroupky, vypadává srst, chlupy se mohou slepovat“.


Nemoci bakteriálního původu lze léčit dle (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004) několika způsoby:

  1. Antibiotické přípravky

    1. Lokální použití - přímo na místo poranění; kapky - chronicin, mast - aureomast, framykoin, zásyp - aureo nebo framykoinový zásyp, spray - aureospray

    2. Globální použití - při rozsáhlejší infekci či těžším průběhu onemocnění. Zde je nezbytná obezřetnost vzhledem k riziku enterotoxémie

  2. Koupele a šampóny - Peroxyderm, Lactaderm, Dermilen, Nolvasan, Medivet

  3. Dezinfekce - jodové přípravky (Betadine, Jodisol) či slabý roztok hypermanganu.

Pododermatitis

Pododermatitida je zánětlivé onemocnění vyskytující se na spodních částech tlapek způsobené otlačením. Bývají k ní náchylné hlavně větší a těžší zvířata, březí samice a zvířata chovaná v klecích s drátěným roštem na spodní části. Pozor si musíme dát i na příliš hrubou podestýlkou. Na tlapkách se nejprve projevuje hyperkeratóza (drsná zesílená kůže), ta může začít vředovatět s častou kontaminací bakteriemi Staphylococcus aureus.


Léčba bývá poměrně zdlouhavá, protože rána je neustále drážděna. Často i obnovována, v okolí rány se může množit granulační tkáň, nedochází k hojení a léze se může i rozšiřovat.
(Vítková 2006): „Infekce se může rozšířit na hlubší tkáně, a sice na šlachy a kosti s následným vznikem zánětu. Toto onemocnění je velmi bolestivé, morčata se nerada pohybují, často polehávají, naříkají. Léčba zahrnuje, jak ošetření lokální - omývání, dezinfekce postižených končetin, používání antibiotických mastí, tak celkové - aplikace antibiotik. Současně musí být zvířata přemístěna na měkkou podestýlku. Prevence vzniku pododermatitidy spočívá v chovu morčat v čistém a suchém prostředí, na měkké podestýlce a v zabránění obezity. “


Ránu je vhodné čistit přípravky s obsahem jódu (např. Betadine). Při léčbě pokročilých lézí zvěrolékař často nasazuje kombinaci léčivé masti (např. PanaVeyxal Salbe, Chlumského roztok) s širokospektrální antibiotickou léčbou. V závažnějších případech může být prospěšná bandáž končetiny (krytí končetiny s nutnými převazy případně s debridementem rány). Někdy je nutný i razantní chirurgický zákrok. (Velenská 2007, Vítková 2006, Horáková 2011, Anonym b 2002, Richardson 2000)

Pododermatitis - ošetření rány.
Zdroj: Jaroslava Khunová

Alergie

Jedná se o reakce organismu na opakované setkání s alergenem. Alergenem může být složka potravy, podestýlka, lék, výměšky parazitů, ale třeba škodlivé látky obsažené v kobercích atd. Objevuje se svědění nebo začervenání kůže a sliznic. Může se také objevit slzení očí, výtok z nosu, kýchání i kopřivka. Setkáváme se i s otoky hlavy a končetin.
Vždy je nutné zamyslet se nad tím, jestli jsme v posledních dnech nepoužili jinou podestýlku, nezařadili nový druh krmení atd. Snažíme se tedy vždy najít příčinu a eliminovat ji. (Altmann 2006) doporučuje začít kompletní výměnou podestýlky. S alergickou reakcí se můžeme setkat i po bodnutí hmyzem, kousnutím parazitem apod.

(Vítková 2011) doporučuje:

  • „Svědivá místa lze potřít přípravky s obsahem kortikoidů (př. triamcinolon) nebo antihistaminik (Fenistil aj.).

  • Pro snížení svědivosti lze podat Dithiaden 1/4 tablety 2x denně na dospělé morče.“

V těžších případech (otoky okolo očí, zúžení dýchacích cest) musíte navštívit veterináře, ten pak aplikuje zklidňující injekce. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004)

Plísně

Plísňové onemocnění bývá u hlodavců časté. U morčat se setkáváme s plísněmi rodu Microsporum Gypseum a Trichophyton Mentagrophytes. Příznakem bývá vypadávání srsti, převážně v charakteristických kruhových ložiscích. Nejdříve se většinou plíseň objevuje na nose a kolem uší, následně se rozšiřuje na trup a na končetiny. Můžeme také zpozorovat stroupky s bílým povlakem, někdy se srst také láme. Jak uvádí (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004) plísně se objevují především u mladých nebo oslabených jedinců: „Spousta infekcí často probíhá skrytě, takže si jich nevšimneme. Imunitní systém zdravých zvířat udrží infekci pod kontrolou. Při březosti, stresu nebo jiném onemocnění se spory plísní aktivují a propukne onemocnění.“ Většina autorů se shoduje, že onemocnění je převážně nesvědivé. (Velenská 2007) naproti tomu poznamenává: „Přestože se o dermatofytózách dočteme, že nesvědí, ze zkušenosti můžeme potvrdit přesný opak.“
Diagnóza se stanovuje pomocí kultivace plísní (orientačně pomocí detekčních půd – DTM medium, Woodovy lampy atd.).
Léčba může být prováděna lokálně nebo celkově, přičemž se dává přednost lokálnímu ošetření (má rychlejší účinek a méně vedlejších účinků).

(Vítková 2004) navrhuje několik léčebných postupů lokální léčby:

  •  „Koupel v Imaverolu 1:50 (1 díl Imaverolu k 50ti dílům vlažné vody) - 3 - 4x vždy po 4 dnech zopakovat, přípravek se neoplachuje

  • Ketokonazol (Nizoral krém, šampón) nebo clotrimazol (Canesten, Imazol, Imacort)
    - pouze na Microsporum

  • Natamycin (Pimafucort) - obsahuje též antibiotikum, takže likviduje kromě dermatofytózy i sekundární infekci.

  • Jako doplněk lze použít i Panolog emulzi - 1 – 2x denně do vymizení příznaků, minimálně 2 týdny.

Celková léčba: Ketokonazol (Nizoral tablety) 10 - 40 mg/kg minimálně po 2 týdny (Nizoral působí jen na některé druhy plísní).“

Nejčastěji používané jsou koupele s Imaverolem  (pozor na oči, uši a nos), Nizoral (krém, šampón, tablety). Osvědčený je též krém Canesten. Léčba je dosti zdlouhavá, a abychom se plísně skutečně zbavili, je nutné ji aplikovat ještě 1 až 2 týdny po vymizení příznaků. Plíseň je přenosná na člověka! Je tedy nutné zachovávat hygienu a pečlivě si mýt ruce.  Při aplikaci léčiv nejlépe používáme rukavice.  (Velenská 2007) upozorňuje: „Hygienu je nutno zachovávat, ale vystříhat se nadměrného mytí mýdlem. Tím se totiž odstraňuje z kůže maz, obsahující nenasycené mastné kyseliny – přirozenou obrannou bariéru proti plísním. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004, Velenská 2007, Michlíčková, Křížová 2008, Zelenková 2007

Hormonální příčiny nemoci kůže

V důsledku hormonálním výkyvů můžeme na kůži morčat pozorovat symetrické lysiny.  Nejčastěji se objevují na bocích, bříšku nebo zádi a jsou nesvědivé. K těmto lysinám často dochází u samic ve spojitosti s graviditou a porodem, objevují se i v případě ovariálních cyst. Cysty se objevují většinou u samic mezi 2 - 4 rokem a právě lysiny častokráte na onemocnění poukážou. Podobně je to i u onemocnění zvaného Cushingův syndrom, tedy nadměrné činnosti nadledvinek. Onemocnění se diagnostikuje sonograficky (u ovariálních cyst též), případně krevním testem. Prognóza tohoto onemocnění není dobrá. Ovariální cysty naštěstí lze řešit kastrací. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004, Richardson 2000)

Absces (cervikální lymfadenitida) a kožní nádory

„Skutečné nádory se u morčat naštěstí vyskytují velice zřídka a objevují se téměř vždy pouze u starých zvířat. Bouličky v kůži nebývají nádory, ale ucpané tukové žlázy nebo abscesy, které musí být někdy odstraněny zvěrolékařem.“ (Schippers 1999)

Abscesy se u morčat naopak vyskytují poměrně často. Abscesové bouličky (opouzdřený zánět) vznikají uzavřením infikované rány, jsou naplněny hnisem a pro morče jsou bolestivé. Při neošetření může absces prasknout a krví se pak infekce šíří dál. Převážně se vyskytují v oblasti krku. (Richardson 2000, Michlíčková, Křížová 2008)

 „Abscesy u hlodavců vznikají nejčastěji po pokousání či jiném poranění, sekundárně pak hematogenním rozsevem z jiného místa v těle. Hnis hlodavců má, jak známo, tužší konzistenci (nedozrává do tekutého stavu jako např. u člověka) a může být různě zabarven. Při léčbě abscesů u hlodavců se nedoporučuje jejich prosté naříznutí, vyprázdnění a desinfekce, jako je to běžné u jiných druhů. Došlo by k dalšímu šíření v organismu a ke vzniku nových abscesů. Správné je chirurgické odstranění celých abscesů i s pouzdrem, ve chvíli, kdy je organismus již pod antibiotickou clonou. Velmi častá je lokalizace abscesů v podčelistí. Nezřídka je takový absces spojený píštělí se zubem.“ (Hájková 2005)

Přítomnost kožních abscesů souvisí s působením Streptococcus zooepidermicus, Staphylococcus aureus a Yersinia pseudotuberculosis.“ (Knotková, Knotek 2000) Streptokoky se podle (Vítková 2006) běžně nacházejí na sliznicích nosu, ústní dutiny a spojivce. V případě jejich poranění např. o ostré seno se bakterie mohou dostat přes sliznici a cestovat ke krčním mízním uzlinám, kde způsobují abscesy.

Hnisavý obsah abscesu
Zdroj: Herriot 2006

 


Copyright © 2012 Kontaktujte mě
All rights reserved
Hodinová asistentka | Blog Jiřího Khuna